Namibie

Namibijská republika Republic of Namibia
vlajka znak
Hymna Namibia, Land of the Brave
Geografie
Poloha Namibie
Hlavní město	Windhoek
Rozloha	825 418 km² (33. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Königstein (2606 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	23° j. š., 17° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 030 692 (147. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění	2,5 ob. / km² (192. na světě)
HDI	▲ 0,646 (střední) (130. na světě, 2019)
Jazyk	angličtina (úřední), ndondština (50 %), afrikánština (druhý jazyk většiny obyvatel), němčina (32 % bílé komunity) a místní jazyky
Náboženství	křesťanství: 51 % luteráni, 19 % římští katolíci, 5 % anglikáni, dále nizozemští/afrikánští reformovaní, tj. kalvinisté a další; asi 10 % obyv. animisté.
Státní útvar
Státní zřízení	poloprezidentská republika
Vznik	21. března 1990 (nezávislost na Jižní Africe)
Prezident	Nangolo Mbumba
Předseda vlády	Saara Kuugongelwa
Měna	namibijský dolar (= 100 centů) (NAD)
HDP/obyv. (PPP)	10 411 USD (103. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	516 NAM NA
MPZ	NAM
Telefonní předvolba	+264
Národní TLD	.na
multimediální obsah na Commons

Namibie, plným názvem Namibijská republika, je republika na západním pobřeží jižní Afriky. Na severu sousedí s Angolou, na severovýchodě se Zambií, na východě s Botswanou a na jihu s Jihoafrickou republikou. Na západě ji omývají vody Atlantského oceánu. Má rozlohu 824 292 km² a přes 2,2 miliónů obyvatel, což představuje nejmenší hustotu zalidnění v Africe (2,6 ob./km²). Hlavním městem země je město Windhoek, kde žije kolem 320 tis. obyvatel. Namibie (dříve Německá jihozápadní Afrika) získala nezávislost v roce 1990 jako jedna z posledních afrických zemí, a to od Jihoafrické republiky, která ji pod názvem Jihozápadní Afrika přechodně spravovala.

Historie

Související informace naleznete také v článcích Německá jihozápadní Afrika a Dějiny Namibie.

Německý kostel a památník kolonistům ve městě Windhoek

Původními obyvateli území byli Damarové a Sanové. Na konci 15. století se na dnešním území Namibie vylodili Portugalci, ze severu přišly kmeny Ovambů, Hererů a Namů. Hererové s Namy a dalšími kmeny začali vést boje o půdu. Situaci vzájemných sporů využili Němci k obsazování země. V roce 1883 získal německý obchodník A. Lüderitz od Namů zátoku (dnes pojmenovanou) Lüderitz Bay. Angličané v té době již měli v držení Velrybí zátoku. Na zakoupeném území v okolí dnešního města Lüderitz (celkem 40 000 km²) Němci v roce 1884 vyhlásili protektorát. V roce 1894 byl zlomen odboj Hotentotských kmenů a Němci začali s intenzívním osidlováním.

Němečtí vojáci a statkáři zabírali domorodým kmenům pastviny a zabavovali dobytek. V roce 1904 proti útlaku kolonizátorů povstaly kmeny Hererů a Namů; povstání bylo potlačeno a mělo za následek tři roky trvající genocidu, které padlo za oběť asi 65 z 80 tisíc Hererů a asi polovina z dvaceti tisíc Namů. Zbývající byli uvězněni v koncentračních táborech, kde museli vykonávat otrocké práce pro Německou říši a velké množství jich zahynulo. Jejich veškerá půda byla císařským dekretem zkonfiskována a rozdělena mezi bílé farmáře.

Od roku 1915, kdy Jihoafrická unie obsadila tuto původně německou kolonii, byla správa území výhradně v rukou vlády v Pretorii, ačkoliv Jihoafrická unie ani pozdější Jihoafrická republika nikdy území de iure nepřipojila. Bílí obyvatelé Jihozápadní Afriky byli zastoupeni v Jihoafrickém parlamentu. Od roku 1926 existovalo Zákonodárné shromáždění, v němž byla zastoupena Národní strana a Německý svaz Jihozápadní Afriky; domorodému obyvatelstvu aktivní ani pasivní volební právo uděleno nebylo. Na místní úrovni hráli jistou roli většinou dosti servilní kmenoví náčelníci, se kterými udržovalo velice omezené kontakty jihoafrické Ministerstvo pro bantuské záležitosti. První projevy namibijské lidové iniciativy se objevovaly až v 50. letech v podobě odborových hnutí, o jejichž vznik se zasloužili hlavně jihoafričtí odboráři. V Jihoafrické unii se zároveň formovala Organizace studentů Jihozápadní Afriky. Z jejich řad vyšli pozdější vedoucí představitelé organizací Národní unie Jihozápadní Afriky Fanuel J. Kozonguizi a Zedekia Ngavirue a Lidová organizace Jihozápadní Afriky (SWAPO) Mburumba Kerina. Tito lidé se zasadili o vznik politické, nacionalistické, někdy až radikální alternativy k hierarchické kmenové, ze své podstaty nenárodní politice.

Po několikaletém úsilí OSN, zejména takzvané Západní styčné skupiny (tvořené Francií, Kanadou, NSR, Spojenými státy a Velkou Británií), a diplomatické aktivitě Spojených států, které zároveň usilovaly o omezení vlivu SSSR a Kuby v Angole, Namibie vyhlásila nezávislost 21. března 1990.

Hlavní silou v ozbrojeném boji za nezávislost byla organizace SWAPO (Lidová organizace Jihozápadní Afriky) v čele se Samuelem Nujomou. Při získání nezávislosti byl Sam Nujoma Národním shromážděním, vzešlým ze svobodných a spravedlivých voleb, zvolen prezidentem. Politický vývoj Namibie je ve znamení jasné převahy jedné strany (opakovaně potvrzované volbami) SWAPO, která není příliš ohrožována opozicí. Přestože Nujoma v souladu s ústavou opustil v roce 2005 prezidentskou funkci, nadále zůstává patrně nejvlivnějším namibijským politikem.

Na severovýchodě Namibie na území tzv. Capriviho pruhu vypuklo roku 1994 separatistické povstání.

Státní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Namibie.

Namibijská vlajka o poměru stran 2:3 sestává z diagonálního pruhu červené barvy s úzkými bílými okraji (lemy), který vlajku rozděluje na modré, levé, horní (žerďové) a zelené, pravé, dolní (vlající) trojúhelníkové pole. V modrém rohu leží žluté slunce s dvanácti trojúhelníkovými paprsky po obvodu. Paprsky jsou od jeho středu odděleny modrým prstencem.

Znak

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Namibie.

Namibijský státní znak je tvořen štítem, na kterém je obraz namibijské vlajky a stojí na podnoží z písku Namibské pouště. Nad ním je klenot sestávající ze zelené točenice posázené šesti zlatými routami. Nad ní stojí v přirozených barvách orel jasnohlasý s rozepjatými křídly. Štítonoši jsou dva přímorožci (opět v přirozených barvách) stojící na podnoží z písku, na kterém je rozprostřena rostlina Welwitschia mirabilis se třemi červenými květy. Na bílé stuze pod podnožím je anglické heslo UNITY • LIBERTY • JUSTICE (česky Jednota, svoboda, spravedlnost).

Geografie

Mapa Namibie

Namibie leží v jihozápadní části Afriky na pobřeží Atlantského oceánu. Na severu má 1 376 km dlouhou hranici s Angolou, na severovýchodě 233 km se Zambií, na východě 1 360 km s Botswanou a na jihu 855 km s Jihoafrickou republikou. Pobřeží Atlantského oceánu na západě je dlouhé 1 572 km. S rozlohou 825 418 km² je 33. největším státem na světě, 15. největším v Africe a 10,5× větším než Česká republika. Z Afriky zabírá asi 2,7 % rozlohy.

Velká část země je pokryta pouštěmi. Největší procento rozlohy země zabírá Namibská poušť. Nejdelší řekou je část řeky Okavango na severu, v tzv. Capriviho výběžku, a také část řeky Zambezi. Při pobřeží se rozkládá Namibská poušť, ve vnitrozemí pak poušť Kalahari. Savany a pastviny tvoří asi 45 % rozlohy státu. Nejvyšší hora Königstein na západě země je vysoká 2 573 m n. m.

• 
  Namibijská polopoušť
• 
  Okavango u města Rundu
• 
  Hlavní město Windhoek
• 
  Farma u Omaruru

Administrativní dělení

Z administrativního hlediska je Namibie rozdělena na 14 regionů:

1. Kunene
2. Omusati
3. Ošana
4. Ohangwena
5. Oikoto
6. Západní Kawango
7. Východní Kawango
8. Zambezi
9. Erongo
10. Otjozondjupa
11. Omaheke
12. Khomas
13. Hardap
14. ǁKaras

Města

Město Lüderitz, založené roku 1883 Němci

• Windhoek – hlavní a zároveň největší město, kolem 450 000 obyvatel
• Walvis Bay (62 000 obyvatel)
• Rundu (62 000 obyvatel)
• Swakopmund (44 725 obyvatel)
• Oskahati (34 500 obyvatel)

Ostatní města mají méně než 20 000 obyvatel.

Politický systém

Namibie je poloprezidentskou republikou. Prezident Namibie je volen na pětileté funkční období a vykonává funkci hlavy státu a hlavy vlády zároveň.

Přehled nejvyšších představitelů

Jméno	Od	Do
Samuel Daniel Shafiishuna Nujoma (prezident; SWAPO)	21. března 1990	21. března 2005
Hifikepunye Lucas Pohamba (prezident; SWAPO)	21. března 2005	21. března 2015
Gottfried Hage Geingob (prezident; SWAPO)	21. března 2015	dosud

Zahraniční vztahy

Namibie je členem spousty mezinárodních organizací na africkém kontinentu. Je členským státem např. Africké unie, Jihoafrického rozvojového společenství nebo Jihoafrické celní unie. Po vyhlášení nezávislosti se stala také 50. členem Společenství národů.

Ekonomika

Namibie má na africké poměry celkem dobrou síť silnic, vybudovanou německými kolonisty a modernizovanou jihoafrickými dělníky v 80. letech. Významným přístavem je Walvis Bay (Velrybí zátoka), přes níž se do země dováží a vyváží většina zboží. HDP dosahuje 6500 USD na hlavu, což je na africké podmínky mimořádné. Mezinárodní obchod je úzce provázán s Jihoafrickou republikou a zeměmi Commonwealthu. Měnou je namibijský dolar. 7 % obyvatelstva je evropského původu. Tato skupina obyvatel má oproti původnímu obyvatelstvu značně vyšší kupní sílu.

Těžba

Těžba zajišťuje 25 % příjmů Namibie a pro ekonomiku Namibie je velmi důležitá. Namibie je čtvrtým největším producentem uranu na světě. V roce 2018 uranový důl Husab vyprodukoval přes 3 000 tun uranu, což představovalo 6 % celosvětové produkce uranu, důl Rossing v roce 2019 vyprodukoval přes 2 100 tun uranu, což představovalo 4 % celosvětové produkce uranu. Země je významným producentem diamantů, těží se zde ale také zinek, uran, stříbro, rudy olova, mědi a zlata. V Atlantském oceánu, v blízkosti Namibie, jsou ložiska zemního plynu, která mají být v budoucnu vytěžena.

Ropa a zemní plyn

Odhady z roku 2022 naznačují, že dva průzkumné vrty v Orange Basin by mohly obsahovat dvě a tři miliardy barelů ropy. Očekávané příjmy by mohly transformovat namibijskou domácí ekonomiku a usnadnit cíle udržitelného rozvoje.

Zebry v národním parku Etosha

Cestovní ruch

Cestovní ruch je hlavním přispěvatelem (14,5 %) k HDP Namibie a vytváří desítky tisíc pracovních míst (zhruba 18 % všech pracovních míst). Země je navštěvována především za účelem ekoturistiky.

K nejnavštěvovanějším místům patří města Windhoek, Walvis Bay, výběžek Caprivi, Kaňon Fish River nebo národní parky Etosha a Skeleton Coast.

Obyvatelstvo

Himbové v severní Namibii

Namibijci jsou většinou příslušníky Ovambského kmene (50 %), Kavangové 9 %, Hererové 7 %, Damarové 7 %, Namové 7 %, Sanové 3 %. Zastoupení ostatních kmenů je velice nízké. Obyvatelstvo smíšeného bělošského a černošského původu („barevní“) tvoří 6,5 % populace. V roce 2006 žilo v Namibii 40 000 Číňanů. Běloši tvoří 7 % populace a jedná se hlavně o potomky Portugalců, Nizozemců, Němců, Britů a Francouzů. V roce 1960 tvořili běloši 14 % populace.

75 % – 80 % Namibijců je gramotných.

Namibie má téměř nejnižší hustotu zalidnění na světě – na kilometr čtvereční připadá jen 2,5 osob. Podle humanitární organizace Člověk v tísni je průměrný věk obyvatel 20 let a Namibijci se dožívají průměrně padesáti let. Více než pětina (20 %) dospělých obyvatel je nositeli onemocnění AIDS. V zemi chybí dostatek lékařů, na jednoho lékaře připadá asi 9 000 obyvatel.

Jazyk

Související informace naleznete také v článku Němčina v Namibii.

Úředním jazykem je angličtina. Do roku 1990 byly úředními jazyky také němčina a afrikánština. Když se Namibie osamostatnila od Jižní Afriky, nová vláda Namibie se chtěla vyhnout obvinění z upřednostňování afrikánštiny či němčiny. Proto se angličtina stala jediným úředním jazykem Namibie. Afrikánština, němčina a oshiwambo byly uznány jako regionální jazyky.

Himbská dívka, Namibie

Polovina všech obyvatel Namibie má jazyk oshiwambo jako svůj první jazyk, zatímco afrikánština je nejvíce rozšířeným komunikačním jazykem, u mladší generace je tímto jazykem angličtina. Afrikánština i angličtina se používají především jako druhý jazyk, vyhrazený pro veřejnou sféru komunikace, ale menší komunity rodilých mluvčích těchto jazyků existují po celé Namibii.

Zatímco oficiálním jazykem je angličtina, většina bílých obyvatel mluví buď německy, nebo afrikánsky. Dokonce i dnes, 100 let po skončení německé koloniální éry, je němčina hlavním obchodním jazykem. Afrikánsky hovoří 60 % bílé komunity, německy 32 %, anglicky mluví 7 % a portugalsky 1 %. Portugalsky mluví černoši a běloši z Angoly.

Náboženství

Nejrozšířenějším náboženstvím v Namibii je křesťanství, které vyznává 80 % – 90 % obyvatel (51 % luteránské, 19 % římskokatolické, 5 % anglikánské, dále nizozemští/afrikánští reformovaní, tj. kalvinisté a další). Dále jsou zde v desetiprocentní míře zastoupena animistická náboženství (tradiční africká náboženství, sunnitský islám, buddhismus). Nevěřících je v Namibii kolem 1,5 %.

Statistika z roku 2020 uvádí až 97,5 % křesťanů. Náboženská realita je ovšem v Namibii komplexnější: mnoho tamějších křesťanů vyznává zároveň některé z tradičních náboženství (vícečetná náboženská identita), nebo synkretismus křesťanství a tradičního náboženství. Z tradičních náboženství je známé například náboženství Sanů, náboženství Zulu nebo himbské náboženství. Rozšířené je také africké čarodějnictví, v severní Namibii známé jako omiti.

Odkazy

Literatura

• KLÍMA, Jan. Namibie. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-439-5. 
• FIALA, Vlastimil. Strany a stranický systém Namibie. Olomouc: Iuridicum Olomoucense ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, 2013. 133 s. ISBN 978-80-87382-44-8. 
• KLÍMA, Jan. Dějiny Namibie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 273 s. ISBN 978-80-7422-375-4. 
• GETTA, Jelizaveta. Jak se tlumočilo a tlumočí v Namibii. Pohled na mezijazykovou a mezikulturní komunikaci v Namibii od dob koloniálních až po současnost. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. ISBN 978-80-7308-918-4 (print), ISBN 978-80-7308-919-1 (online).

Související články

• Válka za nezávislost Namibie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Namibie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Namibie ve Wikislovníku
• Další informace na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky
• http://www.embnamibia.at - EMBASSY / PERMANENT MISSION OF THE REPUBLIC OF NAMIBIA in Austria
• Namibia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04. (anglicky) 
• Namibia (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Namibia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
• Bureau of African Affairs. Background Note: Namibia [online]. U.S. Department of State, 2011-04-04 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Namibia [online]. [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-23. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Namibie [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-24 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
• GREEN, Reginald Herbold. Namibia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
• Geological expedition to Namibia in March 2012, more than 300 photographs. Climate, ice, water and landscapes. In search of traces of megatsunami.

Autoritní data	NKC: ge130139 BIBSYS: 90829016 BNE: XX198590 BNF: cb153049015 (data) GND: 4075202-1 HDS: 016541 ISNI: 0000 0001 2170 3475 LCCN: n79039884 MBAREA: cd4fadac-d701-3401-8516-420de2cb4e5c NARA: 10035830 NDL: 00568015 NLI: 987007559653805171 UKPARL: ziWXEV4q VIAF: 140653407 WorldCat Entities: E39PBJcGkb6tFmx37rp4CBdvpP

Portály: Geografie